Šešule, zajímavé téma.

Teď se potkávám s domácím vzděláváním u jedné své studentky v rámci projektu pro nadané. A, hmmm, ona je fakt prima, je šikovná od přírody a navíc jí myslím domácí vzdělávání svědčí, je strašně vepředu před vrstevníky, nejen vědomostmi, ale celkově způsobem myšlení, prací s vědomostmi...jo, fakt jo. Ona sama si to chválí.
Ale mně připadá, jak bych to řekla, taková neotrkaná. Nevím, co s ní udělá posléze střet s realitou, no. Je to taková květinka pěstovaná ve skleníku plném intelektuálního supervýhřevu. Ale až přejde najednou do běžné školy, tak aby ji to nesemlelo. Nevím, nedokážu odhadnout.

Jinak s domácím vzděláváním jsem se v určité formě potkala sama na sobě - popisovala jsem to tu jednou v diskusi o kritickém myšlení, jak mě táta podle svého určitého systému "vzdělával v přemýšlení". Ale to není domácí vzdělávání v pravém slova smyslu, že. Ovšem podepsalo se to na mě rozhodně dost - intelektuálně kladně, ale bohužel sociálně poněkud záporně - on se člověk pak moc liší od spolužáků a to není ve škole teda žádná výhra. Zvlášť, když jde o brýlatou holku, která je nejmenší ve třídě. Ale to souvisí s domácím vzděláváním jen okrajově.