Ivo, aha, tak to sice bude domácí vzdělávání de iure, ale de facto půjde vlastně o školu, to je přece jen něco jiného, jen taková právní klička. Ale nebude to domácí vzdělávání tak, jak je obecně chápáno, tedy vzdělávání rodiči nebo učitelem v domácím prostředí.

Domácí vzdělávání by určitě bylo ideální v prostředí, kde docházka do školy je spíš neobvyklá. Klidně si umím představit sebe jako dcerku - tedy spíše synka - v bohaté rodině 19.stol., s domácím vzděláváním odpovídajícím mým schopnostem. A také mému předurčení pro budoucnost - k převzetí velkého rodinného podniku a k pohybování se trvale v podobné společnosti stejně vzdělávaných.
Naprosto ideální model pro nadaného člověka, který mohl v té době takto obsáhnout obrovské kvantum, vlastně celkově nezanedbatelný podíl světového vědění. Pro onu dívčinu, kterou jsem zmínila, určitě fajn.

Ale dneska to vnímám trochu jako anachronismus, svět v našich podmínkách se stal, jaksi, kolektivnějším. Obsáhnout světové vědění jako celek bylo možné naposledy tak někdy v renesanci, obsáhnout jako celek alespoň jeden obor tak někdy v tom 19. stol.
Ale teď už to jeden mozek prostě nedá. A musí spolupracovat s jinými mozky.
A většinou mu ty ostatní mozky přihraje náhoda, lokalita, zaměstnavatel... a musí se s tou spoluprací nějak popasovat.

Ne, že bych domácí vzdělávání zavrhovala, to ne. Ale řekla bych, že těm dětem opravdu budou jisté sociální zkušenosti chybět a myslím, že někteří tu mezeru nedoženou.

Ostatně, pokud mluvíme o nadaných, ti mívají často určité autistické rysy a to jim pak zapadnutí ještě ztíží.
Ale jako za sebe, kdybych bývala mohla kdysi volit, tak bych celou zatracenou šikany plnou ZŠ vynechala a nahradila domácím vzděláváním své osoby, to by byla paráda -bohužel tehdá to nešlo