Ahoj,
mě v 18ti umřela maminka - úžasná, hodná, vlídná, laskavá a zůstal mi tu táta - bručoun, věčně "nasr...",ukřičený. Vše okolo nemoci bylo velmi bolestivé, hrozné sny jsem mívala dlouho, o maminku jsem se starala hlavně já, umřela mi po cestě domů v sanitce (stejně jako její maminka). Co pomohlo? Akutně pouze stále něco dělat, makat do školy, doma mít stále něco na práci - plánovat, co ten den musím udělat (to jsem si napsala na papírek a snažila se to fakt udělat), v té době mi také velmi pomáhala víra, Bůh (tu jsem časem ztratila, ale to je úplně jiná kapitola). Jinak jediný skutečně účinný lék je čas. Takže se smiř, že se svým smutkem a pocity nehneš, budou se časem hýbat sami, bolest otupí, stane se bez problémů snesitelná. Občas se ti pak bude stýskat, táta ti bude chybět celý život - ale každému z nás holt někdo chybí. Neboj, zvládneš to!