Někdy mě dojímá jejich vzájemná starost. Jdeme domů a dcerunka se rozběhne po garážích. Já na tu její hru "chyť si mě" nepřistoupím, jdeme se synem na chodbu zavolat výtah a čekám, až se v garážích zhasne, že se začne bát a přijde za námi, někdy i nechám zavřít dveře. A syn začne vyvádět, že ji tam nemůžeme nechat samotnou, odmítá zavolat výtah (o což se normálně perou) a tak

Abych nikoho nepohoršila, ona se zas tak moc nebojí a i po tmě se docela loudá ne zcela rozhodnutá přestat si vymýšlet a provokovat