Tizi, mám doma to samé...nyní je mu 13 let a vše se změnilo o hodně k lepšímu.... stal se z něj zažraný orientační běžec.

S tím, že to vzdává to znám taky, kdybych ho nenutila nejezdí na kole, nebruslí, nelyžuje, neplava...prostě NIC....musela jsem ho donekonečna postrkovat. Chválit za každý malý uspěch.

Třeba k tomu bruslení. Nám pomohl- zamrzlý rybník(což teda letos nehrozí- tak si na zimáku vyhlídni den a hodinu kdy tam je nejmíň lidí) a tam prostě 4 týdny den co den chodit....nikdo ho neočumoval(což pro něj bylo nejhorší jak jsem později zjistila, když mu to nešlo a všichni zírali- on byl na svůj věk ještě vyšší) a prostě 30 minut a dost....a věř mi jakmile se to naučil sport si zamiloval.Ale k naučení potřeboval víc jak dvojnásobnou dobu než jiné dítě.
JEnže s tím má taky málo lidí tu trpělivost.
třeba manžel řekl, že se to ne nenaučí a po takový ty scéně co jsi popsala se manžel sebral a šel domů...., že na to nemá nervy.(později, cca pár let manžel sám přiznal, že s ním měl mít víc trpělivosti)

Prootže dítě bruslí i na in-linech, na kole jezdí rádo, plave víc než rádo, lyžuje, jezdí na běžkách(za to vděčíme trenérovi z orienťáku, který si je vědom co za dřevo jsme mu sebou dávali) a běhá.....(a to jsem si jeden čas říkala, že běhá tak příšerně- po kom to proboha má.....už běhá dobře.

A pak další věc...třeba je typ dítěte co se od TEbe nic nenaučí. Kdyby jsme ho nevrazili do lyžařský školky nelyžuje...manžela moc neposlouchal...fňukal, že zatáčet nemusí, že bude jezdit jen rovně....a na MArkétku z lyžařský školky vzpomíná už 9 let ta ho to naučila za 30 minut....prootže manžel to načal...ona to jen dotáhla(její slova)

Ale já mu NIKDY neustupovala....prostě jsem trvala po malých dávkách,ale budeš to dělat. A taky to, že sportujeme všichni společně(většinou dneska jsou na sjezdovkách a já dřepím doma)