Můj syn je stejný. Přesto je z něho (8 let) velký sportovec. Jak jsme prolomili jeho nechuť ke sportu? No, hrozně mě štvalo, že při prvním neúspěchu všechno zdával. Když spadl z kola, hned šel domů a pod. Pomohlo udělat ze sebe trochu nešiku. Byl třeba úplně nadšený, když zjistil, že také neumím na bruslích a padám jako on. Když jsme jeli na kole, jela jsem jako poslední a před kopcem křičela na muže a syna, ať na mě počkají, že neumím jet tak rychle... Syn chtěl ukázat, že je lepší než já a opec nádherně na kole vyjel.
Tahle metoda pomáhala hlavně v době, kdy mu bylo 5-6 let. Teď už tuší, že matka až tak velká nešika není a bere to s humorem. Každopádně sport ho moc baví. Má kroužek pozemného hokeje, aikida, miniházené. S námi plave, lyžuje, bruslí, jezdí na kole, začíná se stolním tenisem...

Na každé dítě platí pravděpodobně něco jiného. Držím pěsti, ať i na svého syna najdeš recept. A když nenajdeš - svět se nezboří.