Mě třeba ve vztahu k miminku hrozně pomohlo to, že jsem s ním byla po porodu pořád a nebyl ten kontakt přerušen....spustilo mi to takovou pudovou lásku, ochranitelskost, ale velmi křehkou (rozumově jsem řešila nějaký blbý věci, takže jsem takovou nějakou normální lásku úplně necejtila) a jsem přesvědčená, že kdybych mi ho sebrali třeba na ty 2 hodiny na rutinní ohřátí(jak chtěli a já to odmítla), tak by tohle křehké pouto asi nevydrželo....z porodu a těch prvních dní jsem čerpala energii první měsíce, fakt intenzivní láska se rozvinula po 4. měsíci, kdy mimčo začalo víc reagovat, to bych už ho nedala za nic na světě....ale do té doby mi pomáhalo to pudové, co pro mě vzniklo tím nepřerušeným kontaktem