Já se na svoje miminko těšila moc, ale po porudu TO nepřišlo. Bylo to moje druhé dítko. S prvním všecko OK. Dneska má holčihna skoro 9, a zpětně už vím kde byla chyba. Myslím si, že za to většinou může celková situace maminky v rodině.
Měla jsem nového partnera(bohužel alkoholika) a měla jsem takový strach, že nebude mít rád mého syna, že jsem nemohla milovat vlastní dceru. starala jsem se o ni vzorově, šikovná byla až hrůza, jako by mi chtěla ukázat - mami podívej to jsem já tvůj miláček. Ve třech měsících válela sudy, ve čtyřech lezla, v pěti stála a v šesti obcházela nábytek.málem zázranda a já nic. Přišla jsem si jako stroj s programem na perfekní servis k dítěti. Jednou když jí byl skoro rok, dostala strašně vysoký horečky a já měla hroznej strach, že o ni přijdu. A tehdy se to zlomilo. Přišlo to jako tsunami a zavalilo mě to. Od té doby to je moje princeznička milovaná, i když asi si to chtěla vynahradit a nechtěla být vůbec s nikým až do dvou a půl jen se mnou, nebo s bráškou. Žádná babi, teta, nebo táta. Dodnes mám na památku ze stálého chování vychýlenou páteř
tátu namáme dávno a je nám líp
Pryč s alkoholiky:-D