Než jsem si přivedla první štěně, tak jsem (kromě jiného), přečetla knížku Pes mezi lidmi Trumlera. On tam popisuje nejnepříjemnější zlozvyky psů. A tahle knížka mi byla užitečná hlavně v tom, že jsem pochopila, že je mnohem lepší zlozvykům předcházet, než je pak odbourávat.
Ohledně venčení psal, že v optimálním případě psa ani nenapadne, že by se doma venčit dalo . Jakmile je jednou dovoleno a podruhé ne, vzniká ve štěněcím mozečku zmatek. A toho jsem se držela a to se mi vyplatilo. Ale pokud si chce někdo učit psa na kočku, proč ne. Já to chápu. Ta představa je fakt lákavá.