Právě jsem si přečetla článek o Sárince a Kubíčkovi, kteří mají nevyléčitelnou nemoc mukopolysacharidóza III. typu (Sanfilippo syndrom)
viz http://www.baby-cafe.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=111943

a jsem z toho naprosto a absolutně zdrcena...mám taky dvě malé děti, čerstvě 3 roky a druhá má 16,5 měsíce a jsou obě zdravé a není dne, kdybych za to neděkovala a nebyla vděčná...starší ještě neměla nikdy antibiotika, malá má trošku náběh na atopický ekzem, ale ve velmi mírné podobě, má jen pár suchých flíčků, které ji ani nesvědí, a já ji stejně jak debil 20x za den kontroluju a z každého pidiflíčku se kácím a hroutím...a přitom jsou na světě tak strašné věci

někdy se na holky zlobím, když se perou, když lezou na stůl, vylejí čaj, rozsypou křupky a já jsem naštvaná, že to musím uklízet...to maminky nemocných dětí určitě neřeší ....
ještě když jsem byla těhotná s první dcerou, tak jsem vůbec netušila jaké strašné nemoci existují a za ty tři roky, co mam děti, jsem toho hodne načetla a nastudovala, a kdybych mela čekat další dítě, tak bych se strašně bála, jestli bude zdravé..někdy je fakt lepší žít v nevědomostia čekat, co osud přinese...

každopádně chci říct to, že si budu užívat každé chvilky s holkama..nezlobit se na ne pro každou pitomost..ale zase je člověk musí nějak vychovávat, aby z nich vyrostli dobří lidé...kde je ta hranice mezi láskou a výchovou?