Gordito, za půl roku, za rok už si budou umět hrát spolu (chvíli si hrát, chvíli se rvát, obojí je zdravé ). To přetahování se o hračky, mlácení po hlavě a tak ale nepřejde samo věkem, to je třeba děti trpělivě učit. Mám děti o rok starší než ty a několikrát za den řeším takovou situaci, stále dokola - Jeníku, nemůžeš to Mařence takhle brát, vždyť víš, jak se to správně říká. Jeníček: prosím tě, Mařenko, půjčíš mi to? Mařenka: Ne. Zase amok a pokus urvat si to násilím, čemuž fyzicky zabráním, po chvilce si Mařenka dá říct, Jeník: děkuju, Mařenka: prosím... Nejdůležitější je nedávat špatný příklad a dávat dobrý příklad, tj. taky jim nic neberu, neplácám je. Několikrát denně jim říkám, že nemůžou toho druhého majznout za žádných okolností, tedy ani když jsou oprávněně naštvaní. Věřím, že jednou se výsledek dostaví, vlastně dílčí výsledky už jsou, protože občas je skutečně vidím, jak spolu sami od sebe řeší věci po dobrém a už to, že se za mé asistence domluví, je úspěch (dřív se často šprajcli, že nepoprosí, nepoděkují, neomluví se... teď už jen málokdy).

Co nějaké výtvarné aktivity? Moje děti moc rády malují, kreslení mají na stole pořád, ale malování je baví ještě víc, taky patlání s plastelínou, lepení, stříhání, pomáhání při vaření aj. domácích pracech (kutění s tatínkem je nejlepší).