Tizi, to zní dost jako vydírání.

Jako že "když neuděláš svatbu podle mě, tak já budu na oplátku upřednostňovat tvýho bráchu a kašlat na tvoje děti."

Pokud by to měl někdo pojímat takto, tak ty vztahy prostě dobré nejsou a ať si to všechno nabouchá do uší.

Tady přece nejde o to nepozvat mámu a tátu (i když si myslím, že i na tom se mohou snoubenci dohodnout a pokud jsou vztahy v té rodině jinak dobré, tak by je to nemělo narušit, stejně tak jako když po pravdě píšeš, že špatné vztahy ani svatba nespraví.)

Jak jsem už jednou řekla, považuji ženicha a nevěstu za hostitele a zbytek rodiny za hosty.

Hostitel si zve hosty, aby jim bylo spolu dobře, a tudíž by se samozřejmě měl snažit, aby se na jeho oslavě cítili dobře. Ale marná sláva, šéfuje (a v ideálním případě i platí) on, a správný host se chová jako host, tj. akceptuje to, co si na něj hostitel vymyslí, může se dotázat, zda i on může ke zdaru podniku nějak přispět, a když je mu sděleno, že nikoli, že má jen přijít a dobře se bavit, tak se nešprajcne, nevyhrožuje, nevydírá, prostě srazí kufry a udělá, jak mu je řečeno.

S rozumnými lidmi to jistě lze vyladit tak, aby to vyhovovalo novomanželům i rodině. Ale kde to nejde, tam by, ať se na mě nikdo nezlobí, měl jednoznačně převážit názor novomanželů nad názorem kohokoli ze svatebčanů. A komu se to nelíbí, nechť se ze svatby raději omluví.