Více než před rokem jsme adoptovali dva psy, kteří zůstali po našich předchůdcích v pronajatém domě. Jsou to sourozenci, očkovaní, oba sterilizováni (pes i fena), vcelku hodný. Fena je v pohodě, pes je však zabiják. V prosinci zakousnul koťátko naší známé, kde jsme byli na návštěvě v rámci procházky psů. Kotě vylezlo ze zamřížované terasy (při předešlé návštěvě ho nic takového nenapadlo), pes si s ním pohrál a bylo po něm. Dneska ta mrcha zakousla štěně na ulici. Předevčírem jsme kolem toho štěněte šli taky, štěkali na sebe. Dneska štěně zase vylítlo a to ho popadnul za krk zamával s ním, pejsek šel do křeče, plival krev a do několika sekund chcípnul přímo před náma (já, tříletý syn, au pair). Bylo velký asi jako mírně přerostlá čivava, tedy ne úplně malinkatý jako to koťátko. Podle všeho nikomu nepatřilo, živořilo na jednom místě a mělo nějakou infekci v oku (ale v porovnání s typickým zdejším bezprizorním psem vypadalo přímo luxusně). Musím říct, že to se mnou docela zamávalo a mám opravdu problém s naším psem. Příčí se mi na dvoře chodit kolem zvířete, který je kdykoliv schopný zabít mládě ať už psí, kočičí, nebo.........? Manžel prohlásil, že ho o víkendu exne, že s tím nemá problém (psi jsou `jeho`, krmí je, koupe je, chodí s nima poctivě na vycházky..). Já je spíš ignoruju, nechci se k nim citově vázat, ačkoliv psy mám ráda. Řekla jsem, že se psa pokusím někomu darovat na ochranu domu (zdejší se ho strašně bojí), ale to je projekt velice nejistý, psů jsou tady mraky, nikdo nechce psa. Stejně tak se mi příčí představa zabít zdravý krásný zvíře, který je holt jenom zvíře. Máme dvě malé děti (rok a tři roky) a už kvůli nim by bylo opravdu lepší takovýhle bestie na dvoře nemít. Mám z toho blbý pocit - i z utracení, i z toho, že tady ten pes je. Dítěti cíleně ještě nic neudělali, ale je fakt, že párkrát se stalo, že jak po sobě chňapou a hrajou si spolu, dítě se mezi ně připletlo a nehezky slítlo na zem.
Je morálně zodpovědné v téhle situaci psa utratit? Tu fenu snad ne, je povahou úplně jiná a sama bude asi ještě klidnější (ale ten pes je její bratr z jednoho vrhu a odmalička byli spolu, jsou jim asi 4 roky). Ach jo. Kdyby se někdy mělo něco stát dětem, v životě bych si to neodpustila. Zabití psa si asi taky nikdy neodpustím. Zrovna tohle jsem v životě nechtěla řešit. Budu ráda za jakékoliv zkušenosti, perspektivy, úvahy.