Myšutko, to víš, že jsem nad tím uvažovala. Ale když jsem se dívala kolem sebe, došla mi jedna věc - kdo není duševně líný, ten takový zpravidla zůstává i když už třeba ta fyzická schránka slábne. Nebojím se, že by manžel začal "krnět", navíc má povolání, které mu umožní zůstat aspoň na částečný úvazek pracovat hodně dlouho. Jinak - důchodový věk se mu blíží hodně rychle, ale zatím o odchodu ani neuvažuje. Jinak to, že se o něj jednou budu muset strat, vím a jsem na to připravená (svého otce a svoji tchýni jsem ošetřovala hodně dlouho, tchýni dva roky nepohyblivou,nemluvící).
Pokud jde o děti, tak aby se strejda k nám nastěhoval vzešlo od nich. I první pozvání "strejdo přespi u nás" bylo čistě z jejich hlavy. Dolova se totiž rochní v jeho pozornosti, trpělivosti a poslouchaí ho na slovo (narozdíl ode mě, kterou rádi ignorují).

Okolí - manžel má dvě děti z prvního manželství, syn je o něco málo mladší, než já. Mají báječný vztah a pokud vím, tak to tátovi přejí. Macechu přijaly v klidu, jsme pro ně spíš kámoška. Nové "sourozence" berou jako bonus, blbnou s nima a občas se přijsou vychechtat do kuchyně, že "tyhle kecy na nás míval táta taky".
Moje máma to vzala hůř, manžel je o rok mladší, než ona... Kámošky se spíš divily, když jsem setrvávala v předchozím manželství.

Jinak jsme manželé pět let a zatím to klape. Neříkám, že se občas názory nerůzní, občas na sebe uděláme "ksichty", ale všecko se zatím srovnalo v klidu a pohodě a během pár minut.