U nás chodil čurat, ale kadil vždy do plíny. Nepomohlo nic, vždy šel někde do kouta, za dveře a poslal to do plíny, až jsem se jednou prostě strašně rozčílila. Naprosto šílenej výbuch vzteku z tý bezmoci, že si ze mě dělá prdel. Začala jsem na něj tak strašně řvát, že jsem sama nechápala, kde se to ve mně vzalo. No a od tý doby klid, vždy do nočníku, později na záchod.
Neradím ti jak to udělat, píšu jen, co zabralo u nás. Neovládla jsem se, ale zabralo to.