Nemám čas číst všechno, tak rovnou odpovídám. V první řadě na něj přestaň tlačit. Zapomeňte celá rodina, že nočník existuje. Jen mu ho podejte a ať si ho někam dá, aby věděl, kde nočník je (i s tím proslovem).
Mému synovi budou zítra tři roky. Ještě začátkem listopadu byl komplet na plínách ve dne i v noci. Všichni na mě furt tlačili, že to nejde, aby měl plíny, že prostě musí chodit na nočník a hotovo. No nakonec jsem se naštvala a skonstatovala, že mě to neštve natolik, abych mu ze života dělala peklo a že na to kašlu a počkám, co bude. Manžel naštěstí chodí z práce až večer (taky to strašně řešil). Přestala jsem ho tím týrat a ejhle. Najednou dotáhl nočník a že chce čůrat. Během pár dní byl komplet bez plín i v noci. Svěrače dozrávají nejčastěji mezi druhým a třetím rokem a můj syn holt nechodil, dokud si nebyl jistej, že to vydrží. Teď se občas počůrá nebo i pokaká, když je trošku přistydlej. ZA ty necelé tři měsíce jsme měli v noci jen tři nehody, kdy se vzbudil tím, že čůrá. Jinak to buď přes noc vydrží a nebo jde na nočník (s mou asistencí, je tak zmatenej, že by se asi vyčůral vedle
![~t~](/g/s/20.gif)
). Největší legrace na tom všeem je, že spousta mých kamarádek se stejně starými dětmi, má ty děti odplenkované přes den už třeba rok a na noc mají pořád plíny, takže mi přijde, že když se to nechá v rámci možností na těch dětech, takže to pak zvládnou najednou, když svěrače udrží.
Takže se prostě vykašli na okolí a řiď se synem, odplenkuje se sám. Přeju, ať je to co nejdřív.