Beznicku jsem ráda, že po těch letech manžel už nepracuje krom mítínku (jednou za půl roku) o víkendech. Že je konečně doma. Užila jsem si dost a dost každý druhý víkend sama s dítětem. Manžel je OSVČ a co si nevydělá nemá. Schůzky o víkendech se nedělají, mimořádně pro někoho známého, ale je to zase na úkor času stráveného s námi. Někdo náklady zaplatit musí, někde bydlet musíme. A my těch doktorů málo nemáme. Většinou to s vypětím sil zvládám já.