Přidat odpověď
Pochopit, že někdo, kdo sám lásku nedostával není schopný ji ani dávat je snadný.
Pochopit, že někdo zarputile odmítá pomocnou ruku, odmítá vyjít z bludného kruhu, ve kterým je nota bene nešťastnej (i když - ona je možná ve své iluzi svým způsobem spokojená), protože je to pohodlnější a bezbolestný... to se chápe hůř.
Moje matka si na obranu proto "ošklivýmu světu" zvolila životní filozofii "já za nic nemůžu, to chtěli ONI". ONI jí to radili, poručili, říkali... a ona přece musela poslechnout.
K babičce mne odložila proto, že jí tatínek nařídil, aby se vrátila do práce.
Znova se vdala proto, že jí babička nařídila vdát se, když dědeček umřel, aby byl "chlap v rodině".
Matka mne nesnáší proto, že taková nejsem.
Ona na mně vidí to, co sama nikdy nedokázala - dělat to, co chce ONA. Jednou mi to v opilosti přiznala. Jí vadí, že netrpím, protože ONA trpěla. ONA musela, já nemusím, protože jsem si dovolila se svobodně rozhodnout, co udělám se svým životem.
Vysvětlit jí, že nemusela... nelze.
Předchozí