Klaustro, agora, arachno...

s pavoukama nebojuju, tuhle fobii si nechám

Agorafobie je sociální kontakt s lidmi, nevyhnu se, tudíž trénuji, snažím se to "vydýchat" a někdy je to naprosto v pohodě, přesto strach dělá své. Od doby, co už neškolím se to trochu zlepšilo.. to bývala síla, někdy mám krátký záchvat paniky, co mne vyřídí na další půlhodinu a pak se to zklidní. Ano, dá mi práci nezdrhnout. O to pyšnější na sebe bývám, když to zvládnu a nezdrhnu.

a s klaustrofobií bojuji podobně. Myslím, že v životě nevylezu ve Vatikánu do kopule chrámu ani to nezkouším, Eiffelku si taky odpustím, to se pak spojí i s tou výškou, malé rozhledny /některé jsou fajnové/ - můžete jít jen dolů nebo nahoru a nikdo proti vám.. mi dávají zabrat, prostě slezu celá "uvařená". Výtahy - to je taky něco a jsou úřady, kde jsou schodiště JEN NOUZOVÁ, tzn. normálně se po schodišti nechodí, tudíž na jednání přijdu vyloženě s vykulenýma očima.

Fungovat se ale musí.

Mně pomáhá se soustředit na tu jednu věc, kterou řeším. Při nákupu hledám konkrétní sýr a nečučím kolem sebe, když mne to "bafne" apod. postupuji i jinde. Vadí mi to, ale léky na tohle nefungují samy o sobě moc dobře. V hlavě vím, že se nic neděje, že mne nikdo nenapadne, ale podstata mého základního problému je neustálá příprava k boji. Mám panickou poruchu, tudíž asi "jezdím na adrenalin"