A proč je mi Montessorka tak blízká?

1) Vzhledem k tomu, že třída bývá věkově smíšená je celkem jedno, jestli je dítě o pár měsíců mladší nebo starší, menší nebo větší, nikoho to tam nezajímá......

2) Každé dítě má svůj týdenní (měsíční, roční) plán, podle kterého pracuje. Děti se nesrovnávají vzájemně, protože každý dělá něco jiného v jinou dobu a hlavně pracuje svým tempem. Tím pádem dítě, které vyniká v matematice, může klidně přeskočit učivo, které zvládá a může se věnovat jinému a navíc je prostor pro zaměření se třeba na češtinu, která mu může jít hůř.

3) Není tam rozvrh hodin, takže když dítě zrovna nemá chuť počítat, jde psát nebo se učit y/i nebo se věnuje prvouce, podmínkou je právě jen to, že za ten týden (měsíc) splní vše....ale kdy co, to je spíš jeho věc a učitelka jen dohlíží na to, aby se něčemu vysloveně nevyhýbalo a pokud se to děje, tak hledá cesty, jak odpor překonat, ale nikdo nenutí dělat všechny děti totéž ve stejnou chvíli.....
Tohle ale může být nevýhodné pro děti s ADHD, protože těm se lépe pracuje, když mají pevný rozvrh, co kdy bude....proto se Montessorka pro tyto děti nedoporučuje, i když myslím, že při spolupráci s učitelem by se i to dalo zvládat....ale nevím, to by řekla spíš JENA...

4) Neznámkuje se. Dítě se hodnotí podle toho, jaký udělalo pokrok tom kterém předmětu, nesrovnává se s ostatními.

5) Dítě se učí víceméně samo, na většinu učiva jsou pomůcky, které umožňují osvojit si nové učivo, procvičit ho i zkontrolovat správnost, takže dítě není ve stresu, že zase udělalo chybu a ostatní to vidí a ještě bude potrestané horší známkou...prostě zkouší tak dlouho, až tu chybu přestane dělat....

6) Učitelka děti vede, pomáhá najít činnost, když si nevědí rady, sestavuje plán, motivuje, pokud to to dítě potřebuje....ale není to dozorce, který chválí a trestá, takže dítě pracuje proto, že pracovat chce a ne proto, že mu hrozí nějaký trest nebo že touží po pochvale....

7) Předměty jako výtvarka, hudebka, tělocvik mají děti společně napříč ročníky, takže je opět jedno, jak dítě kreslí nebo zpívá, i páťák může dopadnout hůř než prvňák a ty děti to vědí a vědí, že zase páťák umí líp něco jiného, jsou zvyklé, že každý je jiný a každý umí něco jiného...odpadá tak vysmívání se pro to nebo ono....

8) Základy přírodních věd, různé pokusy a projekty dělají děti také bez ohledu na ročník, takže se učí spolupracovat, není pravda že Montessori je čistě individuální záležitost, jak se s tím často setkávám. Naopak, spousta věcí, třeba i ta práce s pomůckami, různé hry a pak právě ty pokusy jsou stavěné na práci minimálně dvou, často i více a děti to také společně víc baví....a nikdo jim nebrání to dělat spolu, zatímco v běžné škole dítě nesmí ani pípnout, aby nebylo za zlobivce....

9) Děti jsou samostatnější, od začátku se učí, že ony jsou zodpovědné za to, co dělají. Je to jejich plán, jejich práce. Práci na doma většinou nemají, případně si ji berou samy, když třeba vidí, že něco nestihly a chtějí to dodělat....a hlavně se pochlubit rodičům . Ale žádné výhrůžky, že úkol bez podpisu jako by nebyl .

10) Práce je mnohem efektivnější, protože nikdo na nikoho nečeká, až s otevře učebnici, najde správný sešit....nikdo se neudí a nidko není ve stresu, že na něj ostatní čekají....Někomu trvá déle otevřít sešit, ale cvičení zvládne za chvilku....někdo je pomalý celkově, ale nechybuje..tak proč by měl vypočítat stovku příkladů, když stačí dvacet? No akdyž učivo zvládne, jede se dál, nemusí se čekat, až ho zvládne alespoň většina třídy....a když to někom déle trvá, no a? Tak prostě pojede pomaleji, však má před sebou pět let, během kterých se jistě vyskytne spousta učiva, na kterém ten čas zase nažene....

11) Rodiče bývají více zapojení do dění ve škole, pořádají se různé akce, které vedou k seznámení, různá vystoupení pro rodiče, kde opět pracují děti ve skupinách. Na besídky je zvaná celá rodina, žádné jen pro třídu a v době vyučování.....U nás se všichni znali se všemi....

12) Dítě nebývá ze školy unavené, i když je jen jedna přestávka (u staršíc dětí, které mají výuku i odpoledne, pak dvě). Tím, že si děti mění činnost podle vlastní vůle a ve chvíli, kdy jim to vyhovuje, není třeba je nijak aktivovat. Prostě dělají, dokud je to baví, dokud jim to jde....a pak buď samy od sebe nebo i na doporučení učitelky si jdou třeba na koberec číst nebo psát na tabuli nebo psát do písku nebo něco zkoumat...prostě změní i místo, rozhýbou se....

Asi bych toho vymyslela ještě víc, ale tohle je takový ten základ.....