Může být a doufám, že bude v pořádku. Kdysi moje maminka po druhé operaci srdce ležela s těžkými komplikacemi v umělém spánku na JIP. Nebylo jisté, jestli přežije. Já jsem za ní jela a děti jsem nechala na hlídání tchýni. Zrovna jim rekonstruovali panelák. Měli oddělané schody, co vedou z baráku na chodník a ty dveře ven měly být zamčené. Dělníci zrovna asi nosili materiál nebo nevím a prostě byli odemčené. Kluk byl zvyklý, že se tamtudy chodí ven - byl to mžik - otevřel ty dveře a udělal krok do prázdna a zřítil se skoro tři metry dolů do takového betonového žlabu. Odvezli ho záchrankou do nemocnice, když jsem se vrátila, tak tchán mě vezl hned za ním do nemocnice a tchýně hlídala doma druhého mého syna. V nemocnici s ním byla švagrová. Když jsem dorazila, tak mi sdělili, že je zrovna na CT, že má zřejmě proraženou lebku a je potřeba zkontrolovat mu mozek. Naštěstí neměl, měl jí jenom nějak poškozenou - něco odloupnutého, ale proraženou ne. Ležel na chirurgické JIP, měl kyslík a já myslela, že ten den už bude vážně po mně. Nakonec se ukázalo, že měl jenom otřes mozku a různé pohmožděniny a odřeniny a rozbitou hlavu, domů šel za tři dny. Tenkrát mu byli čerstvě tři roky. Dneska je mu 8 a jako památku má jenom cca 7 cm jizvu vzadu na hlavě. Holčičce držím palce, aby zranění nebylo moc vážné a brzy se z toho dostala.