Já se zerat souhlasím a nemyslím si, že by to byl důkaz nějaké nerozhodnosti člověka. Já se umím v krizových situacích rozhodovat, umím řešit své problémy (i když netvrdím, že nikdy nemohu udělat chybu), ale PŘEDEM nemohu říci, jak konkrétně bych postupovala, KDYBY nastalo ta a to. Mohu si něco myslet, ale až skutečně v té dané chvíli se ukáže, jaké řešení je vzhledem k konkrétním okolnostem nejlepší. Roli hrají i emoce, které člověk předem těžko odhaduje.
Co se týče nevěry (nebo jakéhokoliv partnerského problému), nemluvila bych o tom nejspíš s nikým, maximálně bych pro nejbližší okolí připustila, že máme blíže nespecifikované problémy, pokud by se to odráželo na našem rodinném životě a nešlo by to přehlédnout.