Yuki, věřím tomu, že největší rozdíl mezi odkladovými a normálně jdoucími dětmi je při přelomu stupňů, tam si ale vybavuju obrovský rozdíl i v naší tehdejší třídě. Někteří jsme ještě byli troubelínci malí, některé holky už menstruovaly, a mám ti pocit, že to ale vůbec nesouviselo s kalendářním stářím. Já třeba u svého syna fakt vidím, jak mu ten rok navíc teď prospívá, že pro něj je to rozhodně lepší, už jen proto, že jsem vyzrála v určitém směru i já :) A podle mě i u těch extra nadaných dětí, pokud mají ten vývoj nerovnoměrný, je podle mě lepší jít cestou odkladu a to, v čem jsou napřed, podporovat individuálním plánem (vím o pár případech, kdy děti chodí třeba na matiku o ročník výš), než dítě nechat plácat v tom, v čem je nezralý... a v tom je podle mě ten kámen úrazu, jak posoudit tu nezralost. Můj syn teď, v sedmi a čtvrt, konečně umí vyslovit všechny hlásky, včetně ř, ale nepoužívá je a my trávíme spoustu času jeho opravováním. V záři nicméně ještě nerozlišil sluchově ani č-c a slovo čepice dokázal říct až napopátý, a i teď má se slovy, kde jsou obě písmena tohoto typu problémy (prý sušenku dnes řekl až na desátý pokus). Věřím, že tam prostě je odklad na místě, protože tohle je něco, kde mu ten rok pomůže. A že to třeba s odstupem tří let bude vypadat, že byl ten odklad zbytečný, tak to je mi fakt jedno, protože já se rozhoduju teď, ne za tři roky...