Niki,
dost těžko se to vyjadřuje,ale já jsem do vztahu se svým mužem vcházela s tím,že spolu chceme být a,že nám záleží na tom,aby nám bylo spolu dobře. S vědomím,že spolu chceme být a milujeme se,jsme si následně založili rodinu. Do vztahu dám všechno co můžu a je žádáno,ale to samé i očekávám. Očekávám ve vztahu důvěru a lásku a nevidím důvod ve vztahu zůstávat pokud tam ta důvěra a láska není. A ano svému muži věřím.Možná jsem naivní a hloupá,ale žiju ve vztahu už dlouhou dobu a měnit se nebudu. Zastávám názor nedělej druhému to,co nechceš,aby on dělal tobě a hlavně to,že se nemá ubližovat. Vztah,který není a nemůže být postaven na důvěře nemůže asi moc fungovat. Pro mě je to vždy o tom uvědomění si,co bych mohla ztratit a doufám,že i můj manžel to cítí stejně. Až to jednou tak cítit nebude a bude mít pocit,že mu někde s někým bude třeba líp,tak holt půjde za hlasem svého srdce,ale tomu já stejně nemám moc zabránit pokud by se to mělo stát. Teď si užívám toho,že tu je pro mě kdykoliv ho potřebuji.