Já s tím u kluka mám zkušenost, vlastně už vpodstatě bývalou. Naštěstí.
Myslím, že to má dvě roviny. Jedna je pitvat se v nepodstatném a druhá je vyjádření kreativity. U nás ubylo pitvání se v nesmyslech, ale ubylo i aktivity a zájmu o věc. Největší problém je v tom, že učitelka v podstatě musí být ten, kdo to nedožene až do krajnosti, jinak dítě na školu zanevře. Je těžké dítě odnaučovat "zbytečné" dotazy, pokud na druhé straně necítí, že dostane prostor, to potom nikam nevede. U nás se kompromis nakonec povedl, nebyla to ale jednoduchá cesta.
A narozdíl od některých tady myslím, že gympl může být řešení, protože tam můžete mít štěstí na lidi.