Tak znova: nepíšu o něm.

Píšu o tom, že TY sis téměř od narození byla jistá, že máš výjimečný dítě. Zakládáš si na tom, jak TY to máš s autoritama. Když Ti dítě řekne, že ve škole dělá šaškárny, tak mu neřekneš, že člověka, kterej se chce něco zajímavýho naučit prudí, když někdo jinej votravuje, ale řekneš mu, že ty ostatní chudinky nestíhají tak jako on.

Hlavně mi nepiš, že takhle mu to neříkáš, páč na tom nesejde - podstatný je, co mu sděluješ, ne jaký slova volíš.

Každopádně S. se nesrovná, dokud se nesrovnáš Ty. Až si přiznáš, že ho za to v podstatě obdivuješ a možná i nevědomky ho v tom podporuješ, páč seš pyšná, že je celej Ty, tak teprve s můžete dostat k tomu, proč by si měl plnit svý povinnosti.