Přečetla jsem diskusi a pokud jsem někde nepoztrácela souvislosti, tak mám pocit, že tě štve nevěra, ale ještě mnohem víc fakt, že byla žena nevěrná, ačkoliv je jinak míň náruživá. Což opravdu tvoje ego neunese.
V manželství/partnerství se dá ustát ledacos, pokud člověk chce a má vůli udělat čáru a začít znovu. S jizvou, která mu sice nedá úplně zapomenout, ale rána je uzavřená a proč to tedy dál řešit.
Když je člověk naštvaný, tak nic ustát nechce. Chce satisfakci (jakou? pomůže opláícení?), ale ta to z dlouhodobého hlediska neřeší. Jak dlouho vlastně o tom víš, jak moc je situace čerstvá?

Pokud jsi chtěl nějakou radu - myslím, že jít za odborníkem, nestrannou osobou, by bylo optimální. A proč to brát jako ponížení - že se vypisuješ tady, to ponížení není? Vždyť i v poradně to může být anonymní.
Pokud nikam jít nechceš, tak na delší čas odjeď (a nemyslím na pár týdnů). S odstupem uvidíš, jestli ti kromě dětí chybí i žena, váš rodinný život. A hlavně ne jen jestli ti chybí, ale jestli chybí natolik, že jsi ochotný tu kapitolu uzavřít a začít znovu, aniž bys jí kdy ještě otevřel.
Nicméně - projevuješ se tu dost ublíženě (ano, bylo ti ublíženo) a umanutě. Asi tak nějak se projevuje mé tříleté dítě. Mám z tebe pocit, že i když by ti rodina začala chybět a chtěl jsi začít znovu, tak stejně nedokážeš tu kapitolu definitivně uzavřít, nikdy už žádné vracení se do minulosti, výčitky, podezírání. Možná se mýlím a křivdím ti, ale v tom případě je pro vás všechny "lepší" rozvod, protože v dusnu které by tak bylo neustále kolem se žít dlouhodobě nedá.