Pak je otázka, jesti rodič, který řeší striktními příkazy každou kokotinu, může reálně mít skutečnou autoritu i v momentech, kdy jde skutečně "o kejhák".
On ten příkaz mám pocit funguje líp, když dítě pozná, že jeho použití znamená už vážnou věc... pokud ho dostane, ví že teď jde o něco důležitého. Pokud slyší příkazy stokrát denně i v banálních situacích, tak ho pak prostě bere jako šum a nepřiloží mu patřičnou důležitost.