Pro mě osobně je přijatelnější, aby dítě zažilo, že máma s babičkou prababičku nerespektují, než aby si vštípilo, že nadřazení (věkem, postavením,...) se poslouchají bez jakékoli debaty.

Já si osobně myslím, že pro integritu osobnosti dítěte je lepší vyhovět momentálnímu rozmaru prababičky, než zažít tuhle formu nerespektu v nejužší rodině. Není to dobré, pokud usilujeme o to, aby se dítě naučilo druhé lidi respektovat i za cenu vlastního sebeomezení. Nemyslím si, že to je totéž jako ona "slepá poslušnost". Spíš je to ochota vyjít vstříct v situacích, kdy to je dobře možné. Spíš ochota rozlišit mezi banalitou, kde je pro celek daleko výhodnější ustoupit, než "z principu" měřit síly vůlí (popř. oprávněnost požadavků) a situací, kdy ustoupit nelze, protože jde o vážnou věc. Hledání rovnováhy mezi sebeprosazením a prosociálním chováním.