Já myslím, že zrovna ten úklid je úplně specifická oblast. Já jsem jako dítě byla strašný bordelář, zrovna kolem úklidu jsme s mámou měly největší spory, tam to šlo tvrdě, autoritativně a i s tělesnými tresty.
Problém ale nebyl v tom, jak mi měla nebo neměla máma přikázat, že si mám uklidit. Já naprosto jasně vidím ze svěho dětství problém v tom, že mi prostě máma neřekla JAK TO UDĚLAT a ať jsem to udělala jakkoli, tak pak akorát nadávala, že to je špatně, jelikož to není PŘESNĚ PODLE JEJÍCH POŽADAVKŮ (které ale nespecifikovala!). Takže jsem rezignovala prostě z toho důvodu, že i když jsem se upřímně snažila příkazu vyhovět, tak nejlepším výsledkem, kterého jsem kdy podle ní dosáhla, bylo "no, tak aspoň že takhle" ve smyslu "vůbec se ti to nepovedlo a nemáš uklizeno tak, jak bych si to já představovala, ale když to líp neumíš, tak to teda se znechuceným výrazem v obličeji akceptuji". A tak to bylo ve všech domácích pracech, po jejich vykonání nenásledovalo přijetí, ale vymetení koutů a sprdnutí za to, že tady za skříňkou v tý škvíře jsem to neumyla.
Zrovna u toho úklidu to vidím v hodně rodinách, že třeba často jednak ti rodiče mají sami bordel (pak je blbý chtít po dítěti, aby bylo pořádné, když nemá žádný vzor jak ten pořádek vypadá) a nebo nedají jasně najevo co od dítěte chtějí, nenaučí ho to (úklid je taky svým způsobem věc, která se dá naučit dělat efektivně) a nebo ještě jakoukoli snahu dítěte smetou ze stolu s tím, že na celkově uspokojivém výsledku vyzdvihnou a rozmáznou hlavně nedostatky.
Tím nic proti Tobě Limai, jen chci prostě říct, že zrovna to téma úklidu je mnohem komplexnější a jde tu o mnohem víc faktorů, než o způsob, jakým dítěti úklid "zadáš".