Grainne, to máš těžký - nejspíš nevidíš do výuky, viď...

Mám ve třídě dítě s poruchou chování (údajně teda, já si tim jistá nejsem, odborníci s tim byli na muj vkus moc rychle hotoví, já bych radši hledala příčiny, oni radši diagnózu). Když si tohle dítě domluvilo s mym synem, že k nám pojede na návštěvu a přespí u nás, zažila jsem ho dva dny jako úplně zlatý dítě. Ve škole je to chvílema fakt mazec - úplně jinej člověk.
Náš mladší syn je ve škole taky jinej (jsem jeho třídní, tak to bohužel vidim). Naštěstí je hodně činorodej, takže vedle toho šaškování zároveň maká, páč jinak by se unudil. Doma mu zůstávaj jen ty dobrý vlastnosti - díky tomu, že se nemá před kym předvádět.
Naopak mám ve třídě jedno dítě totálně pohodový, který nikdy neprotestuje, všechno ochotně udělá, tlumí spory atd. - je to skoro až nepřirozený... ovšem jen do chvíle, než se přiblíží rodiče, to je najednou dítko samý fňukání, v horším případě vztekem bez sebe.

To vůbec nevztahuju na vaši situaci - možnost, že učitelka je prostě blbá, vůbec nevylučuju. Jen jsem chtěla říct, že podle toho, jaký je dítě doma, se nedá moc soudit, jaký je ve škole.