Persepolis, chápu, proto nejsem geolog. Nemusím být zazobaná, ale potřebuju aspoň pokrýt základní živobytí.

Když jsem viděla bráchu, jak i jako svobodný bezdětný třel bídu s nouzí - nemohl utáhnout ani nájem malé garsonky, aniž by nebyl půl měsíce hlady (chodil tedy vyžírat rodiče a mě, takže nehynul, to zas ne ), proto po nocích smažil hranolky v mekáči a o víkendech dělal závozníka - chápu, že obor, který člověk miluje, je sice krása, ale vocamcaď pocamcaď. Když už se mu člověk stejně nemůže pořádně věnovat, protože mu čas ukrádá shánení peněz na základní potřeby, tak je to naprd.

Jako opustit zcela své tužby kvůli potenciálnímu výdělku - k tomu bych taky neměla sklony, to bych litovala. Ale dá se najít něco rozumného mezi tím.