Raduno, můžu se zeptat kolik je Ti/Vám let? Já jsem měla stejný problém- TV na škole utrpení,navíc jsem měla i zdravotní omezení v některých aktivitách. Prostě běhání - neudýchala jsem. Vybíjená - nesnášela jsem, co je jako zábavnýho na tom, mrskat po někom míčem? Volejbal – v životě jsem nedala podání a snad jen párkrát vybrala míč "bagrem" a mířil neomylně do stropu, basketbal – byla jsem malá a ne moc mrštná, takže taky nic moc...Když jsme se měli rozdělovat na družstva, tak mě nikdo nechtěl. Trpěla jsem. Nikdo se mi sice nesmál, ale ani mě nikdo nikdy nepochválil.

Až cca před 3 roky jsem začala intenzivněji sportovat. Chodím do posilovny, tam jsem sama za sebe (žádný davový aktivity typu zumba nebo aerobik), sama si určuju zátěž, nikdo mě nehodnotí, jedu si podle svýho. Podobně spinning – nikdo mi neujede, sama si určuju zátěž a šlapání na kole zvládne opravdu i sebevětší nemehlo Začátky samozřejmě nebyly snadný… ale po pár týdnech je to pak už pohoda. Po posilování si dám ještě tak 30 minutek na orbitreku nebo pásu a kondice se postupně zlepšuje. Teď cvičím i doma. Tam je to ještě lepší, pustím se oblíbenou hudbu a „jedu“