"Fakt by ses rozvedla se svým mužem, pokud by nesouhlasil s druhým dítětem?"

Pro mě byl počet dětí natolik důležitý, že jsem tuto otázku s partnerem probrala ještě před tím, než jsme spolu začali chodit. Chlapa, který by mi řekl, že chce méně než 2 děti bych si nevzala.

"A jak by k tomu přišlo to první dítě?"

Třeba tak, že by kvůli sobectví svého otce nezůstalo jedináčkem.

Nějak si nedovedu představit, jak bych se jako dítě vyrovnávala s tím, že maminka opustila tatínka za účelem hledání dalšího tatínka, protože mi prostě za každou cenu musela opatřit sourozence (což ani nemusí vyjít).

Já si nedokážu představit, že by moje maminka dala přednost přede mnou nějakému *******, který mě vinou svojí blbosti a pohodlnosti odsoudil do role jedináčka a ji do role matky jedináčka. Že jsem jí nestála za to, aby obhájila můj a i svůj důležitý zájem. Brala bych to jako podraz i od ní. Pro mě je důležitější dobrý sourozenec (i když to nemusí vyjít) než mizerný rodič. A nikdy bych nechtěla svému dítěti odpovídat na otázku, proč nemá sourozence, pokud by se té situaci dalo předejít. Dokázala bych přijmout, že mí rodiče další dítě ze zdravotních důvodu mít nemohli, ale sobectví a lenost bych neskousla.