Sonyo, jako bys psala o mně!!
Měla jsem výbornou, skvělou paměť, fakt jsem na ni byla pyšná!
Zlomilo se to v mých cca 21 letech v práci, prostě jsem se přepracovala.
I když se pak přijala nová kolegyně na plný úvazek, se kterou jsem se o práci rozdělila, nikdy se to nevrátilo do starých kolejí. Bohužel.
V těhotenství se to strašně zhoršilo, totéž první rok kojení.
Pak jsem cca 2 roky nějak fungovala na běžný provoz o.k., ovšem to, co jsem si pamatovala o všem možném (zejména z oblasti historie - mé velké lásky) kamsi zmizelo.
Po MD další zaměstnání a opět několikaměsíční práce za 2 znamenala velké zhoršení.
Pak se opět přijal další zaměstnanec na plný úvazek, ovšem tolik očekávané zlepšení se moc nekoná.
Od té doby do dneška proběhly nějaké celkem velké osobní trable různého charakteru, a popravdě - teď, co jsem tak 1,5 roku relativně nejvíc v klidu, co jsem od těch 21 let byla je to fakt hrůza - tak nějak se velmi pracně snažím pamatovat to, co je opravdu potřebné /info o mé práci, o synkovi a chodu rodiny/, ovšem všechno ostatní mi projde jedním uchem tam a druhým uchem ven bez zanechání stopy... taky jsem se přistihla, že třba hledám marně v hlavě notricky známé názvy ulic, nebo pátrám, kde že ta ulice toho kterého jména vlastně je... Nebo když se mne lékařka ptá, cože to beru za antikoncepci - prostě nevím.., nebo si nevzpomínám, jak se správně pravopisně to či ono píše - váhám - já, která byla ve škole braná jako někdo, kdo dává ČJ správně zcela intuitivně... Nejhorší jsou ale automatické věci - zamkla jsem? mám klíče? kam jsem vlastně dala to, co jsem si řekla že dám tak, abych to vždycky a hned našla? ..

Já to konkrétně u sebe přičítám tedy naprosté duševní nehygieně a mozkové přetíženosti, ovšem tak nějak nevím, co s tím... pokud s tím vůbec něco jde dělat - o čemž pochybuji...
Kdyby to u mne byl alzheimer, tak už jsem za těch 14 let asi někde úplně jinde...
Chjo...