Pomáhá jen ten kdo CHCE a může. Na tomto principu jsou i založeny různé nadace na pomoc dětem s rakovinou atd. ,že. Nemůžeme nikoho pranýřovat za to, že nepomohl, pokud ale pomůže, je to prostě od něj moc hezké. Z toho plyne, že syn samozřejmě rodičům nemůže vyčítat svůj rozvod, pokud se teda do manželství nějak nevměšovali a nesnažili se o manipulace. Řekl to zřejmě v afektu. Na druhou stranu jde vidět, že by zakladatelka pomáhat víc mohla a nechtělo se jí, teď má z toho výčitky. Myslím, že správná rodina by měla fungovat na bázi NEZIŠTNÉ pomoci, pokud ji někdo zrovna potřebuje, bez nároku na "revanš". Dokážu si představit, že syn se snachou neustále řešili finanční problémy, problémy s nemocnými dětmi až to jejich vztah úplně rozložilo.(chudoba cti netratí, ale vztahy prokazatelně ničí) Zároveň viděli, jak si děda s babi žijí v luksusu, evidentně jsou čiperní, když dokáží cestovat a zvládat tolik volnočasových činností, ale nepomohou, ač by mohli a občas by klidně měli prostor dát přednost vnoučatům před zábavou s přáteli, ale neudělali to. Tady to nebude o tom, že by prarodiče fyzicky nezvládali.
Syn si samozřejmě nemůže nárokovat vůbec nic, nemůže jim nic vyčítat. Nevím, jestli se dá někomu vyčítat, že nepomohl někomu s problémem, který se ho netýká, nebo že se staral jen o sebe a volání o pomoc neslyšel, vyjma poskytnutí první pomoci, zakotvené v legislativě, tomu opravdu nikdo povinen není. Ale znáte ten film "Musíme si pomáhat"?