Myslíš, že já jsem v té nemocnici byla na rekreaci . Po měsíci jsem byla tak vyčerpaná, že jsem se naučila usnout na povel i třeba na deset minut, co tam bylo k jídlu, bylo to poslední, co mě zajímalo. Já a moje dcera jsme vše skvěle zvládly a odešly zdravé domů - za ty dva měsíce jsem tam ale potkala i hodně maminek, které takové štěstí neměly . . . Tam si teprve uvědomíš, co je opravdu důležité. . . V životě fakt nejde o jeden nebo dva dny. Chce to trochu lehkosti a nadhledu - to je jen můj názor .