Fabieno, to se mi moc líbí.

Stejně jako to, co píše Grainne a Aachje.

Úkorně bych vnímala pouze odmítnutí pomoci v akutní situaci (typu matku vezou do špitálu, otec na služební cestě, dvě malé děti samy doma), vše ostatní je věcí mou a manželovou, jak si to zařídíme.

Nevěřím, že by někomu mohlo zachránit manželství to, že je jeden večer v měsíci/týdnu s manželkou sám. A pokud on má ten pocit, tak může maminku poprosit (což vůbec nevíme, zda udělal, ale mám pocit, že žena s takovým přístupem jako zakladatelka by v případě, že by za ní syn přišel a řekl "mami, my teď máme s Máňou nějakou krizi a moc by nám pomohlo, kdybychom mohli spolu sami někam vypadnout", že by asi neodmítla), případně si zaplatit studentku, a pokud jsou opravdu tak chudí, že si to ani jednou za čas nemůžou dovolit, tak se přeci dá poprosit kamarády nebo si s nimi pohlídat na střídačku.

Prostě mi přístup toho syna a potažmo Z+2 přijde divný, nezralý a sobecký.