No, pro mě je nejhorší právě to "nicnedělání" a mám pochopení pro lidi, pro které je to strašně náročené a vysilující.

Když jdu s dítětem na procházku, jsem mnohem víc unavená, protože se musím šourat, zkoumat každej list a kámen v lese. Pomalej dětskej život je pro mě strašně únavnej, takže mít k tomu nějakou opravdovou práci , byť i nezaplacenou je pro mě otázka přežití. S kočárem úmyslně jezdím do prudkých koupců, u padlé klády udělám pár kliků. Vařím složitá jídla právě proto, abyhc se všeobecně zabavila a zlepšila. Čím víc toho dělám, tím jsem míň unavená a cítím se líp.