Přiznám se, že dceři kupuju moc ráda.
Nevím jestli si tak kompenzuju své vlastní dětsví, kdy vinou socialismu těch radostných věcí zas tak moc nebylo a rodiče měli peněz tam průměrně, takže jsme si moc nevyskakovali.
Takže drobnosti kupuju většinou na přání, na kapesné odkážu jen občas. Větší věci domlouváme na narozeniny atp. Na něco si šetří z kapesného. Byla bych ráda, kdyby dcera uměla být skromná, jestli se mi to povede, nevím.