tak nějak rozumně - snažíme se děti hezky oblíkat, ale ne značkově (tj. bunda z Lidlu, něco ze sekáče), výjimkou jsou boty se žirafkou.

Pokud jde o koníčky, tak samozřejmě nelitujeme peněz za kroužky, ale ty kroužky samy nejsou nijak finančně náročné.

K narozeninám/vánocům koupíme klidně i drahou blbost, o které vím, že ji dítě za dva dny odloží, ale myslím si, že není na škodu občas nějaké takové přání splnit (dítě je spokojené a na druhou stranu si samo ověří, že to byla fakt blbost).

Knížky kupuju omezeně (máme obrovskou knihovnu a málo místa), chodíme do knihovny.

Naštěstí nikdo z dětí nechodí ze školy s tím, že něco chce, protože "to všichni mají". Kdyby tomu tak bylo a my mysleli, že je to úplná blbost, tak bychom asi některé takové přání splnili v rámci narozenin nebo vánoc, ale snažili bychom se děti přimět, aby si to aspoň trochu promyslely (a nežádaly drahou věc, o kterou v podstatě ani moc nemají zájem).

A takhle nepostupuju proto, že by na to momentálně nebyly peníze, ale protože si myslím, že je dobré děti učit, že:
1) jsou věci, do kterých se investice vyplatí víc a u jiných míň
2) ani milionář by si nemohl koupit vše, takže je dobré stanovit priority, co chci víc a co míň, případně co chci teď a co může počkat
3) kdyby si člověk koupil každou blbost, tak by si to stejně neužil a peníze by mu pak třeba chyběly na něco nutného
4) je škoda se připravit o element těšení
5) čas od času je dobré se trochu "urvat ze řetězu" a pořídit si něco dražšího a třeba nepraktického, ale co moc chci