No, vyjádřila jsi to přesněji -)
To my jim koupíme i to, po čem touží, jen ne všechno, a snažíme se s nimi mluvit o těchto věcech. Snažíme se jim vysvětlovat, že v životě člověk zpravidla nemůže mít všechno, že je třeba uvažovat, co je opravdu potřeba a co ne. Mluvíme s nimi o dětech z jiných zemí, o různé životní úrovni atd. Aby si uvědomovaly, že to, co mají oni, by byla pro někoho vzácnost, pro jiné naopak naprostá samozřejmost. Není to u nás tak, že bychom jim nic nemohli nebo nechtěli dopřát, spíš chceme, aby žili v nějakém uvědomění hodnoty peněz, životních priorit apod. Tak nějak bych to vyjádřila...