Tak to, o čem jsem psala, byl výsledný stav, o kterém jsem doufala, že ho půjde dosáhnout. Jasně, že by to nebylo tak, že když paní řekne "to je dneska teplo", tak já hned spustím, že bychom mohli všichni ven, pak k ní na kafčo a zejtra by mi mohla odvést dítě do školky.
Pokud jde o to vodění do a ze školky. něco pravidelného, vzájemného by se šiklo,
ale to už bych považovala za nadstandard a musela bych vidět, že to druhé straně vyhovuje úplně stejně jako mně. Mně šlo spíš o občasnou výpomoc - když jsem já nebo druhé dítě nemocné.
A pokud jde o to kamarádění - nevím teď jak máš staré děti, ale u starší holky to probíhá tak, že někdy přijde její kamarádka i s maminkou k nám, jindy my k nim. Když mám pocit, že si s tou maminkou rozumíme, tak pokecáme. Když mám pocit, že ani moc ne nebo že se jí to nehodí, tak je kamarádka u nás sama nebo naopak moje holka u nich. Ale to až po několika absolvovaných návštěvách, kdy jsem byla v bytě u té rodiny, viděla jsem, jak se tam chová moje dcera a jak se oni chovají k ní. (Kromě toho se samozřejmě setkáváme i venku na hřišti, na bruslení, v divadle apod.)
Kluk je mladší, takže u něj by to muselo probíhat pomaleji, také je svéhlavý a ukňouranější, takže to, že by mohl být u kamaráda beze mně by přicházelo do úvahy až po několika společných setkáních, kdy bych viděla, že si kluci rozumějí a tak cca za rok. Kdybych měla obavy, že to nebude probíhat dobře, tak bych to vůbec nezkoušela.
Rozhodně se nikam necpu, sama nesnáším, když se někdo někam vnucuje. Holka má třeba kamarádku ze školky, se kterou by se ráda vídala. Občas jsme se setkávaly - na střídačku u nás a u nich, cca 4x za rok. Ale posledního půl roku, kdykoliv jsme té mamince navrhla, že máme volno, jestli by se jim to nehodilo, vždycky jsem byla odmítnuta. Bylo to několikrát po sobě, takže už mám pochybnosti, jestli o to ještě stojí. Nemyslím ona o mě, ale ta holka o moji dceru. Když jsem je tak viděla, tak bych řekla, že ano, že si rozuměly dobře. Spíš mi to připadá, že ta matka to chce utnout, protože to považuje za organizačně náročnější si s náma něco domlouvat než se domlouvat se spolužačkou ze školy. Tak jsem jí naposledky napsala, že se v poslední době nějak navzájem nemůžeme časově trefit, tak že to nechám na ní, ať se ozve, kdyby měli čas. A už jí volat nebudu.
A ty návštěvy kamarádek se uskutečňují cca 2x za měsíc a to ještě pokaždé jiná, takže to rozhodně není, že by byl někdo u někoho nakvartýrovanej.
Tvoje děti si domů kamarády nevodí ani nikam nechodí na návštěvu bez tebe?