"Moje mamka to ustála, otce nakonec nevykopla (měla to ale udělat, je holt jiná generace), ale trvale se jí to podepsalo na zdravotním stavu. Holčičku vzala za svoji, vychovala ji, a myslím, že dost dobře. My jsme všichni dnes hrozně rádi, že ji máme"

Není důležité, co se nám stane (a že se nám fakt může stát COKOLI!), ale jak se k tomu postavíme. I k obtížné životní situaci se člověk může postavit "noblesně" či "věcně", jako tvoje maminka. Dokonce, když se člověk doopravdy ROZHODNE, že se nestane "čistě obětí okolností", ale v rámci možností něco - cokoli - prostě udělá - tak ho to ani nemusí složit.