Snažím se, ale někdy ten "dospělácký nános" zvítězí.

Také si živě pamatuji spoustu pocitů, spoustu situací, a někdy ve vztahu ke svým dětem jednám vědomě přesně s tím záměrem, že nechci dítě zranit nebo zklamat tak, jako někdo zranil nebo zklamal kdysi mě. Ale bohužel ne vždycky si to včas uvědomím, ne vždycky mám dostatek trpělivosti apod., někdy převáží různé stereotypy, takže určitě dělám také spoustu chyb