Mám to podobně, taky se řídím především svou intuicí (a mám pocit, že se mi mateřstvím obzvlášť zintenzivnila). Dětství jsem měla dobré, jen si tak nějak v sobě nesu pocit, že mě málo chválili. Učila jsem se dobře, hrála jsem na klavír, hrála jsem na flétnu ve folklórním souboru a mám pocit, že se to všechno bralo tak nějak automaticky a za případné úspěchy mě nikdo nijak zvlášť nepochválil. Možná to je tím, že naše rodina je taková "nekontaktní", nikdy jsme se nijak nemazlili, neobjímali a přesvědčovali to tom, jak se máme rádi, zkrátka emoce se u nás nijak zvlášť nenosí. To by mi tak ani nevadilo, ale mám pocit, že jsem taková "nedochválená" Takže já dceru chválím za kde co