Ahoj Honzo,
možná to je divné, ale nežárlila, alespoň v tom smyslu, že jsem nežárlila na jeho ženu. Šla jsem do toho vztahu s tím, že ženatý je, i když ne příliš šťastně a že na chvíli můžeme jeden druhému něco dát. Tím nemyslím sex, ale byla jsem dost v háji ze svého rozvodu, on unavený neustálým nedostatkem něhy. Pak se to nějak "zvrtlo" - plánovat začal on, nikoli já, najednou jsem zjistila, že jsem se "po hubě - jinak to říct nejde vřítila" do něčeho, co jsem neplánovala a nechtěla (právě proto, že jsem nikdy nechtěla žádnou ženskou udělat nešťastnou). Zamilovali jsme se. Moc. A žárlit začal paradoxně on. Já tehdy už volná, kamarádi, známí, společné dovolené s partou lidí. Když říkám kamarádi, skutečně tím naprosto nesexuální kamarády myslím. Měla jsem nějaký psychický blok z té své velké lásky a ačkoliv jsem mockrát chtěla - najít prostě někoho jiného, kdo se nebude ode mne muset vracet domů, nešlo to. Takže věrná ženatému chlapovi. Jenže můj partner se cítil ohrožený a věděl, že nic netrvá věčně, takže udělal ten krok. Myslím, že v tom velkou roli hrála právě obava, abych náhodou nepotkala někoho, kdo se mnou bude moci být. Pořád. Nikdy mi nic nezakazoval, nikdy mi neřekl, že mu to vadí. Dnes tvrdí, že na to neměl právo a ve skutečnosti zřejmě neměl. Já tolerovala, že je ženatý a stejnou toleranci jsem očekávala od něj (znovu říkám - ne v sexuální oblasti!). V případě, že bych spala s někým jiným, proč bych byla s ním, stejně tak já bych netolerovala další zástup přítelkyň. Proto ti přeju hodně štěstí i když ten Tvůj a přítelkyně prcek na to svým způsobem doplatí.