Řeknu Ti příklad. Jeden můj přítel trpěl ve škole tím samým. Mohl si dle kolektivu za to také sám, protože udělal něco neodpustitelného - řekl spolužákovi, kterému právě zemřela maminka, že jeho máma chcípla. Problém byl v tom, že on nic takového neřekl, ten spolužák si to vymyslel a nikoho pochopitelně nenapadlo o ničem pochybovat. Můj přítel byl pak do konce základní školy ostrakizován a nikdy se ani nepokusil něco vysvětlovat, pozice chlapce, jehož maminka zemřela, byla zkrátka nedotknutelná.
Vždycky se najde někdo, kdo řekne, že si za to ta oběť může sama - že něco udělala, řekla, že je moc tichá, moc veselá, moc divná, moc nudná.