No to je neuvěřitelný - deváťáci mlátí prvňáka, protože jim nadává
Ano, děti často nevědí, co ano a co ne, protože nikdo dospělý jim neporadí, neboť to by přece musely "žalovat".
Mladší syn mě nedávno dorazil dotazem, jestli smí na kroužku zmlátit kluka ze školky, který tam chodí, protože on pořád provokuje, pošťuchuje, nadává apod. Zeptala jsem se ho, co myslí - syn myslí, že by ho mlátit neměl, protože jednak je mladší a slabší a druhak se bitím nic neřeší. Ale má pocit, že nemá šanci to jinak řešit, protože to řekl trenérovi a ten řekl, že nemá žalovat. Tak uvažuje nad jinými postupy.
Naběhla jsem za trenérem s tím, že se to musí dořešit. Trenér byl překvapený - prý to jsou normální šťouchanice. Ptala jsem se ho, jestli mu přijde normální dávat signál silnějším, že je žádoucí se problémy se slabšími řešit ručně. A pak mi řekl - ale váš kluk ani žádný jiný by ho nezmlátil, protože s tím malým neustále chodí maminka.
No mě málem odvezli Tak jsem zašla na trénink a počkala si na maminku a zjistila, že ona klidně přihlížela tomu, jak její syn ostatní napadá a byla spokojená se stavem, kdy nikdo nenapadl jejího syna.
Když mi řekla, že nevidí problém, tak jsem kluky postavila proti sobě a řekla, že si to teda mohou rozdat - když maminka i trenér nejsou proti, tak ať to není někde za rohem, ale hezky před ostatními - a bude to řízené, tudíž že nic děsivého nehrozí.
To už se mamince nelíbilo, trenérovi taky ne, já se jim nedivím, taky jsem doufala, že k bitce nedojde. Ozvaly se ostatní děti, že je ten malý opravdu hodně útočný a že bylo jen otázkou času, kdy by někdo nevydržel. Byla jsem ujištěna, že zavírat oči se už nebudou.
Dotazem na syna jsem zjistila, že trenér zakázal mamince být při tréninku a najednou chlapec neměl potřebu ostatní napadat. Taky zajímavý - asi se cítil silný s maminkou za zády.