zažila jsem u dcery, loni, s tím, že si na ni "zasedla" nejoblíbenější holčička ze třídy, taková kočička o hlavu menší. Pomlouvala, vystrkovala z kolektivu a dokonce ji i bila a škrábala. Až jsem toho měla dost, šla jsem do školy. Učitelka se rozesmála, když jsem jí to řekla, že to není možné, že moje dcera je taková statná, aby se do ní navážel takový drobeček ... pak, když viděla, že neustoupím, zavolala obě holky, tamta se k tomu dokonce přiznala, řekla mi, že ona je pedagog, ona ví, jak to řešit, poslala holky do třídy a v podstatě mě vypoklonkovala jako desetiletého nezbedného fakana ... a já jsem šla (blbá jsem, já vím) ... ve třídě si musely podat ruce a co mě na tom všem nejvíce udivuje, od té doby jsou nejlepší kamarádky (což mám dceři trošku za zlé, ale je to její věc a já jí do toho nemluvím) ... teď se tam něco podobného ve třídě zase neřeší, týká se to jednoho kluka, který fyzicky ubližuje ostatním klukům, dost drsně a bolestivě, odskákal to jeden spolužák, kterého skopal ze schodů ... jeho rodiče se uklidnit nenechali a hnali to až před ředitelku, výsledek? důtka třídního učitele ... takže si myslím, že v naprosté většině případů se všechno zamete pod koberec. Pokud bych to šla řešit znovu já, jdu za ředitelkou, s tím, že trvám na nějakém řešení a ne, že si moje dcera s někým, kdo ji ubližuje musí podat ruce (já osobně jako člověk bych to totiž neudělala)